Za hranicemi všedního

Co se v nás vlastně děje?

Každý den v sobě vedeme rozhovory. Někdy se utěšujeme, jindy kritizujeme, občas protestujeme a to všechno, aniž bychom si uvědomovali, kdo vlastně v tu chvíli mluví. Přesně to zkoumá transakční analýza - jednoduchý a přitom geniální model lidské psychiky, který rozlišuje tři základní stavy našeho „já“: Rodiče, Dospělého a Dítě. Možná to zní jako metafora, ale ve skutečnosti jde o praktický a velmi použitelný model, který nám pomáhá pochopit, proč jednáme tak, jak jednáme – a jak se vnitřně vyvíjíme.

Rodič

je ta část nás, která v sobě nese hlasy autorit, pravidla a přesvědčení, která jsme slýchali jako děti. Umí být pečující i přísný. Například: „Musíš to dokončit.“ nebo „Bez práce nejsou koláče.“

Dospělý

zpracovává realitu tady a teď. Vyhodnocuje informace, propojuje fakta a snaží se o vyváženou reakci. Třeba: „Je pátek večer a cítím únavu, možná to můžu dodělat zítra.“

Dítě

reprezentuje naše emoce, spontánnost, zranitelnost, ale i vnitřní potřeby. Například: „Nechce se mi. Už toho mám dost.“

 

Praktické příklady v běžném životě:

V práci:

Šéf řekne: „Takhle to nestačí!“ – to je kritický Rodič. Vy odpovíte: „Snažil jsem se, ale nedalo se to stihnout.“ – to je zraněné Dítě. Alternativní odpověď v režimu Dospělého může být: „Rozumím. Můžeme si to projít spolu a najít řešení?“

V rodině:

Partner řekne: „Zase si na mě neměl čas.“ Vy reagujete: „Pořád jen něco chceš!“ – to je vzdorovité Dítě. Nebo místo toho zareagujete jako Dospělý: „Mrzí mě to, bylo toho na mě moc. Můžeme si teď sednout a popovídat si?“

Sami se sebou:

Napadne vás: „Zase jsem to pokazil…“ – vnitřní Rodič. Nebo: „Všichni mě nakonec opustí…“ – zraněné Dítě. A Dospělý by mohl říct: „Tohle mě hodně zasáhlo. Potřebuju chvíli klidu a možná si o tom s někým promluvit.“

 

Proč je to důležité?

Když rozpoznáme, kdo v nás zrovna „mluví“, získáváme nad sebou větší kontrolu. Můžeme se rozhodnout, jak chceme reagovat. Nemusíme se řídit starými vzorci – můžeme tvořit nové.

Transakční analýza není o tom někoho v sobě umlčet. Je to o spolupráci těchto částí. Dítě nám přináší vášeň a radost. Rodič hodnoty a strukturu. A Dospělý? Ten drží volant.

 

A jak to souvisí s RBE?

Vizi společnosti založené na spolupráci, sdílení a vědeckém přístupu nelze postavit bez vnitřní zralosti jednotlivců.

RBE nepočítá s tím, že lidé budou řízeni vinou nebo strachem. Počítá s tím, že budou schopni reflektovat, komunikovat a chápat souvislosti.

A právě k tomu nám transakční analýza pomáhá – krok za krokem.

Nestačí změnit systém – musíme změnit i způsob, jakým v něm existujeme.  Jacque Fresco