Klíč k prostředí, které funguje

Co kdybychom vnímali své chování ne jako izolované akty, ale jako součást systému, který ovlivňuje prostředí kolem nás? V každodenním životě často přehlížíme maličkosti – tón hlasu v čekárně, způsob, jakým reagujeme v dopravní zácpě, nebo to, jestli si všimneme, že někdo v našem okolí potřebuje pomoc.

Přitom právě tyto drobnosti utvářejí prostředí, ve kterém žijeme. Vztahy, pracovní atmosféra, veřejný prostor – to všechno je výsledkem nespočtu mikrointerakcí, které dohromady vytvářejí buď napětí, nebo spolupráci. A právě tady přichází na řadu pojem, který má čím dál větší význam:

Vědomá přítomnost

Vědomá přítomnost není jen vnitřní klid nebo soustředění. Je to způsob, jak být pozorný ke svému okolí – fyzicky, mentálně i společensky. Je to schopnost uvědomit si, že každý náš čin je součástí většího celku. Ne proto, že bychom měli být dokonalí, ale protože prostředí, které tvoříme, nás nakonec formuje zpět.

V pracovním prostředí to může znamenat

 že odpovíme na zprávu s respektem, i když jsme zrovna pod tlakem. Nebo že necháme kolegu domluvit, i když se nám odpověď zdá zřejmá.

V rodině

může jít o to, že věnujeme pozornost malým náznakům – unavenému výrazu, změně tónu, potřebě ticha. Vědomá přítomnost není o přehnané pozornosti, ale o přítomnosti v pravém slova smyslu.

Ve veřejném prostoru

jde o to, jak se pohybujeme mezi ostatními. V dopravě, v obchodě, na zastávce. Jsme součástí pohybu, který není jen fyzický, ale i kulturní.

RBE – ekonomika založená na zdrojích 

počítá s tím, že prostředí může být navrženo tak, aby přirozeně reagovalo na potřeby lidí. Místo centrálního řízení využívá propojené informace, které pomáhají zlepšovat fungování celku i jednotlivých částí společnosti.

Představme si město, které je navrženo tak, aby podporovalo vnímání – hluk je utlumený, pohyb plynulý, interakce přirozené. Když jsou základní potřeby zajištěny a prostředí nepůsobí stres, lidé přirozeně věnují víc pozornosti tomu, co se děje kolem.

Technologie tu nejsou rušivým prvkem, ale pomocníkem. Například informační systémy, které nejsou zahlcující, ale přehledné. Osvětlení, které se přizpůsobuje pohybu. Doprava, která plyne a nezdržuje. To všechno jsou drobné prvky, které podporují vědomou přítomnost.

Vědomá přítomnost ale není závislá jen na technologiích. Je to způsob myšlení – reakce na prostředí, které nás vybízí být všímaví. A čím lépe je prostředí navrženo, tím méně námahy je třeba k tomu, abychom se v něm cítili přirozeně pozorní.

Možná není potřeba vymýšlet nová pravidla. Možná stačí upravit podmínky. A možná, že největší změny začínají tam, kde si začneme všímat věcí, které jsme dosud považovali za samozřejmé.

A jak vědomou přítomnost rozvíjet?

Může pomoci jednoduchý zvyk – několikrát denně se na chvíli zastavit a položit si otázku: Co se právě teď děje kolem mě? nebo Jak moje chování ovlivňuje to, co se děje? Tento drobný krok může být začátkem větší citlivosti vůči sobě, druhým i prostředí.

A pokud si někdy zpětně uvědomíme, že jsme situaci nezvládli tak, jak bychom chtěli, i to je důležitý moment. Schopnost podívat se zpětně na své chování a přehrát si ho v hlavě je součástí procesu učení. Postupně se může stát, že ten okamžik uvědomění nepřichází až po reakci, ale těsně před ní – a právě tehdy se začíná měnit naše schopnost reagovat vědoměji.